Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují...

Keira van Este-druhá část-probuzení

12. února 2009 v 13:50 |  Příběh
Najednou otvírám oči a ležím na posteli... Co se stalo? Omdlela jsem? A kolik je hodin? Je to pořád stejné šero, že ani nepoznám, jestli je noc, nebo den... Vzala jsem mašli do vlasů a šla jsem si udělat drdol... Mám dlouhé, vlnité a černé vlasy... Když jsem si z vlasů udělala drdol, zahlédla jsem něco na krku... Když jsem se koukla pořádně, vidím jen dvě krvavé tečky vedle sebe... Najednou jsem pocítila šílený hlad, ale při pohledu na nachystané jídlo na stole mi nebylo zrovna nejlépe... Nevím co se to děje, ale je mi na omdlení... Ale zároveň cítím sílu jako nikdy předtím... Najednou vejde opět Darius a vede s sebou nějakou dívku... Řekl, že se musím posilnit a že ta dívka, ach, těžce se mi to říká, ale že ta dívkami poslouží jako jídlo... Nemohla jsem věřit tomu, co slyším... Přišel mi tak odporný najednou... To není možný, já jsem snad upírka? Ale ano, to oblečení, ten dům, ty dvě krvavé tečky na krku a hlad, ale nemám chuť na normální jídlo, ale na krev... Bože ne! Na krev!!! Vyběhla jsem ze dveří na chodbu, běžela jsem po schodech, ale najednou se Darius objevil předemnou, vždy jako by přiletěl, nebo přiběhl, byl strašně rychlý... ,,Snad nechceš utéct Keiro, poté, co jsem z tebe udělal upírku... Měla by jsi mi být vděčná za to, že jsem ti daroval nesmrtelnost. Copak si nepamatuješ? Kdysy dávno jsme spolu zili v tomto zámku... Dokud nepřijel Deamon ze Soronatu, vládce upírů. Nevím proč, ale chtěl nás zabít... Bojovala si s ním a zabil tě, byla to má vina, já na tebe zavolal, ty ses ohlédla a on tě bodl do srdce. Poté jsem ho zabil a čekal jsem na to, až znova přijdeš na svět, abych z tebe opět mohl udělat upírku a abychom spolu mohli dál žít. Proto čekám, že tu semnou zůstaneš... A nikam nepůjdeš..." Nevěděla jsem co říct, najednou jako bych si na ten celý život vzpoměla, ano, mluvil pravdu... Nevím proč, ale najednou jakobych cítila odpor k upírům, a teď jsem jedna z nich, ne, to není možné, to je jen zlý sen!!! Najednou jsem spanikařila, když jsem se koukla na stranu, viděla jsem dřevěný kolík do špičky... Vzpoměla jsem si, že takhle se dají zabít, když jim vrazím kolík do srdce... Neváhala jsem, vzala jsem ho a vrazila jsem ho Dariusovi do srdce... V tu chvíli zmizel... Šla jsem opět do komnaty, kde jsem předtím spala, abych se koukla, co se stalo s tou dívkou... Když jsem tam vešla, dívka seděla na posteli a vyděšeně se na mě dívala. Rozhodla jsem se, že bych jí zde mohla mít jako služku a zároveň kamarádku. ,,Nemusíš se mě bát... Darius je mrtev a já se jmenuji Keira van Este. A jak se jmenuješ ty?" Dívka na mě chvíli ještě vyděšeně koukala a asi nevěděla, jestli mi odpovědět, utéct, nebo co má dělat, ale nakonec se odhodlala... ,,Jsem Elizabeth.... Elizabeth Oshleiová..." ,,Elizabeth... Hezké jméno... Myslím, že už ti nemusím říkat, že zpátky domů už asi nepůjdeš... Uznej sama, že tě nemohu pustit, řekla bys to doma, že tě unesli upíři, pověděla bys jim o mě a oni by přišli a zabili mě... Ale mám pro tebe návrh... Budeš bydlet tady, u mě a budeš mi dělat služku a zároveň mi budeš kamarádkou... Co říkáš?" Elizabeth smutně sklopila oči, mohlo jí být tak 20 let a při pomyšlení, že zbytek života stráví tady, v tomto smutném a chladném zámku společně s upírkou jí začaly téct slzy z očí... Nakonec odpověděla: ,, Dobře... Budu ti v tomto zámku sloužit a jsem ráda, že jsi mne nezabila..." ,,Dobře Elizabeth, doufám, že budeme společně dobře vycházet... Budu ti občas dávat úkoly, abys mi ven pro něco šla a pokud by ses jedinkrát nevrátila v čas, našla bych tě a už bych ti nedala šanci. Teď ti dám první úkol... Běž a přiveď sem kováře, dones mi trochu dříví a sežeň mi švadlenu a ještě jeden úkol. Dones mi štěně kolie, bude mi pomáhat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M M | Web | 12. února 2009 v 13:54 | Reagovat

pěknej příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama