Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují...

Keira van Este-třetí část-výcvik

12. února 2009 v 13:50 |  Texty některých písniček
Elizabeth se jen opatrně usmála a odešla. Já vyšla z komnaty a šla jsem přes tu druhou menší chodbičku k dalším schodům, které vedly na půdu... Když jsem po nich vyšla, objevil se předemnou velký, rozhlehlý sál... Vzadu v rohu byly malé dvířka, nenápadné, hned bych si jich nevšimla, kdybych o nich už nevěděla. Když jsem ty dvířka otevřela, nemohla jsem věřit tomu, co vidím... Byli tam uvězněni další lidi a mezi nimi pár dalších upírů, kteří se postavili těm nejvyšším, byli jako já, nesnášeli se, nesnášeli upíry... Pustila jsem je a řekla jsem těm upírům, že mají na vybranou, buď jít pryč, a nebo zůstat semnou a bojovat proti ostatním upírům... Všichni si vybrali zůstat semnou, byli asi čtyři a ti lidi... Ti zůstali také u mě, jako Elizabeth..." Když se Elizabeth vrátila, byla jsem zrovna u sebe v komnatě spolu s ostatními upíry a domlouvali jsme se jak a co budeme dělat, jak budeme bojovat proti ostatním... Elizabeth zaklepala na dveře od komnaty a teprve po mé výzvě vstoupila.. Nesla s sebou vše, co jsem jí řekla... Ovšem krom kolie... Nenašla jí... Věděla přesně kterou chci, vzácnou bílou... Ovšem tu může najít pouze v den, kdy bude úplněk... Nevadí, teď úplněk nebyl, neuvědomila jsem si to... Příště... Ti čtyři upíři... Byla tam jedna dívka a tři kluci... Covie, Marcus, Smaily a Senreus... Vzala jsem dříví, co donesla Elizabeth a dala jsem ho těm čtyřem, aby udělali dřevěné kolíky a z obou stran jim udělali hroty. Já šla se švadlenou do druhé komnaty... Zachvíli jsem vyšla a měla jsem úplně nové oblečení... Měla jsem kalhoty do zvonu, košili s rukávy také do zvonu a na ní jsem měla korzet, boty na plném podpadku a plášť, to vše bylo černé... Poté jsem řekla kováři, aby mi ukul pět mečů, měly to být ty nejlepší, co v životě udělal... A taky že ano, byly krásné, lehoučké a přitom tak pevné... Začali jsme se učit bojovat... Kovář nám zatím vyráběl další a další zbraně, které by nám mohli pomoct... A švadlena zatím pomáhala s oblečením... Samozřejmě, že za ten čas jsem se musela něčím živit... Ale čím? Toť otázka že ano, když jsem se štítila sama sebe při pomyšlení, že bych se měla živit krvní jiných lidí... K obživě mě a ostatním upírům skvěle slouží ovce, krávy, prasata a kozy... Je to hrozné, já vím, ale jak bychom jinak přežili? Již je to půl roku, co se učíme bojovat a zabili jsme už nějaké jiné upíry, co chtěli jen ničit a škodit ostatním. Ale my se připravovali na něco jiného. Na něco většího, co by mohlo ovlivnit všechny upíry na světě. Připravovali jsme se na souboj s hlavním upírem... Ovládá všechny ostatní na světě, všichni musí poslouchat to, co on říká. Krom nás... Také proto čekáme každou chvílí, že se objeví a bude nás chtít zničit, jsme hrozbou pro veškeré upíry a to a takové ryziko, že bysme je vyhladili nesmí připustit... Jednou v noci, když jsme s ostatními upíry šli ven, opět na obhlídku naší vesnice, zahlídla jsem něco, co jsem již dlouho hledala... Něco, co je velmi vzácné a co je hrozbou i pro nás, pokud to nepřesvědčíme, že my nejsme jako ostatní. Viděli to i ostatní... Vzácná bílá kolie... Stejně jako upíři, smí být venku jen v noci. Stejně jako upíři se živí krví, jako by to taky byl upír, ale je to zvíře... Může nám hodně pomoct... Když nás kolie zaregistrovala, zmizela... Šli jsme se tedy podívat na místo, kde stála a najednou jsme slyšeli za námi zavrčení, otočili jsme se a byla to ona... Nic krásnějšího jsem v životě neviděla... Ani jsme kolii přesvědčovat nemuseli o tom, že nechceme nikomu ublížit... Vycítila to sama... Pojmenovali jsme ji Eufrabeth... S Eufrabeth šlo zabíjení ostatních upírů o hodně lépe... Vycítila je a zavedla nás k nim, aniž bysme věděli, že vůbec na takových místech, jako jsou různé staré chatrče na zboření se mohou vyskytovat... Vždyť si tam chodí hrát děti... Díky nám zachvíli v naší vesnici byl klid. Ani jeden upír, ani jedno záhadné úmrtí. Vše v pořádku... Vždy, když k nám nějakým způsobem zavítal nějaký upír a usídlil se tu, měl smůlu.. Většina jich neví o nás a ti, co o nás ví, se nám a naší vesnici zdaleka vyhýbají. Už jsme si našli taktiku. Jelikož nás, dobrých upírů je dost, protože za tu dobu se k nám přidali i jiní, rozdělili jsme si to. Tři upíři budou ve vesnici a ostatní budou obcházet kolem, v lesích a nebo ve vedlejších vesnicích. A já budu vždy tam, kam mě zavede Eufrabeth... Již je to rok, co tady toto funguje, ale hlavní upír nikde. Už jsem si o něm vše zjistila. Ale našim upírům jsem jen řekla, že se jmenuje Chestr a je velmi, ale opravdu velmi nebezpečný a silný... Proto se musíme stále zlepšovat v boji... Za tu dobu jsme pro zvláštní příležitosti sehnali člověka, který by nám vymyslel nové zbraně... Vymyslel již kulky se svěcenou vodou a něco na způsob malinké bomby, která udělá světlo stejné, jako sluneční paprsky na velkou vzdálenost... Což je skvělé, funguje to... Bombu můžeme používat i my, protože švadlena nám zatím ušila oblečení z látky, kterou sama vynalezla... Nepropustí světlo... Takže teď si myslím, že jsme skvěle připravený...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama